MUDr. Miloš Vysloužil,
Primář por,. gyn. odd. Šumperská nemocnice, a.s.
Souhrn:
Císařský řez, nejstarší a a dnes zřejmě nejčastěji prováděná operace vůbec prošel historickým vývojem. Od výkonu, umožňujícího pohřbít nenarozené dítě zemřelé matky, přes operaci zachraňující život matce a posléze dítěti až po jistou alternativu přirozeného vaginálního porodu. Názory veřejnosti, i odborné, na císařský řez na přání se různí, faktem je trvalý nárůst frekvence této operace.
Klíčová slova: císařský řez, přirozený porod, sekce na přání
Historie
V dávných dobách bylo zvykem, že ženy přiváděly na svět svoje děti v okruhu nejbližších příbuzných a známých, obvykle žen. Většinou těch, které samy měly za sebou více úspěšných porodů. Z nich se časem rekrutovaly první zkušené „báby pupkořezné“ – předchůdkyně porodních asistentek. Porody probíhaly v domácím prostředí rodiček nebo u jejich příbuzných. V 2. polovině 18. století byly na našem území zřizovány tereziánské špitály, jejichž součástí bývaly i sléhárna (porodnice), nalezenec a sirotčinec. Ženy rodily v převážné většině nadále doma, v ústavech jen opuštěné, nemajetné nebo ty, které se chtěly po porodu svého dítěte zříci a zanechat je v sirotčinci. Od začátku 20, století narůstá počet ústavních porodů, zejména ve městech, a to i u dobře situovaných rodiček. Venkovské ženy rodily i nadále doma v přítomnosti porodní báby. Ta, v případě komplikací přivolala lékaře, pokud si ani ten neporadil, zařídil převoz do porodnice. Je logické, že perinatologické výsledky takovýchto ústavních porodů daleko zaostávaly nejen za dnešními ukazateli, ale i za domácími porody. Tato praxe trvala až do roku 1948, kdy bylo zrušeno babictví jako svobodné povolání. Od té doby rodily na našem území v porodnicích prakticky všechny rodičky. Tímto opatřením se tehdejší Československo stalo zemí s nejnižší novorozeneckou i mateřskou úmrtností
Císařský řez – jedna z nejstarších operací, byl, pro své riziko, dlouho prováděn jen u rodiček mrtvých či umírajících. To proto, aby bylo možno dítě pokřtít a pohřbít, později i pro záchranu rodící ženy. Až po 2. světové válce, zdokonalením anestezie, antisepse, zavedením antibiotik se stal císařských řez rutinní operací, prováděnou i v zájmu dítěte. Tak tomu bylo až do konce století, přičemž procento císařských řezů pozvolna stoupalo.
Extrémy současnosti
V posledních letech se setkáváme se dvěma protichůdnými směry v názorech rodiček a jejich blízkých na vedení porodu. Ten první, jako reakce na odosobněnou a přetechnizovanou medicinalizaci porodnictví hlásá návrat k přirozeným porodům. Prosazovány jsou porody v domácnosti, bez lékařské asistence, bez jakýchkoli podaných léků, bez tlumení porodních bolestí. Jakkoli tento postup odborníci nedoporučují a sám s ním nesouhlasím, nepovažuji jej za mimořádné celospolečenské zdravotní riziko. Ženy tíhnoucí k těmto „přírodním porodům“ jsou obvykle vzdělané, dobře informované a na svůj porod dobře připravené. Nechci v žádném případě podceňovat rizika vyplývající z porodů mimo dosah lékařské péče. Nejde ale o masový jev, navíc vytváří příznivý tlak na kultivaci samotných porodnic. Moderní porodní sály a oddělení se v reakci na tyto tendence stávají prostředím s výbavou a provozem, které by před pár desítkami let byly nemyslitelné. Vzpomeňme jen kasárenského režimu starých porodnic a spouštění košíků z oken šestinedělí! Běžnou praxí je dnes přítomnost partnera či blízké osoby rodičky, volba porodní polohy, porodní plán.
Druhým dnešním extrémem je narůstající nedůvěra k přirozeným porodům a snaha přivést na svět dítě císařským řezem z jiné než medicínské indikace. Důvodů je mnoho, strach z bolesti, obava z poškození plodu porodním dějem, ze změny anatomie porodních cest a tím následků v sexuálním životě. A tak trend postupného narůstání procenta císařských řezů, patrný v 2. polovině minulého století, v posledních letech akceleroval. Marné jsou vědecké studie prokazující, že zvyšování počtu císařských řezů nad 10% již nevede ke zlepšení perinatologických ukazatelů, naopak zvyšuje se nemocnost, komplikace a následky u matek. Součástí této dnešní „chirurgizace porodu“ je přísné kontinuální monitorování stavu plodu, rozvoj metod tlumících bolesti i bohatá medikace při porodu.
Který je lepší?
Co je tedy vhodnější pro matku a pro dítě? Spontánní přirozený vaginální porod, nebo abdominal delivery – porod císařským řezem? Odpověď není tak jednoznačná, jak by se na první pohled zdálo.
Pro vaginální porod hovoří následující argumenty. Jde o fyziologický přírodní děj, rekonvalescence šestinedělky po něm je nepochybně rychlejší a méně bolestivá než po břišní operaci. Je menší riziko tromboembolické nemoci, infekce i větší krevní ztráty. Nezanedbatelným faktem je i absence viditelné jizvy v podbřišku. Pro zdravé donošené dítě je navíc přirozený porod prospěšný. Průchod porodním kanálem má příznivý vliv na jeho imunitní systém i dozrání plicní tkáně.
Na druhé straně i porod plánovaným císařským řezem má své výhody. Porod lze naplánovat – obvykle na pracovní den, kdy jsou rodička, partner i porodníci optimálně připraveni – personálně i technicky. Je minimalizováno poškození dítěte nesprávným naléháním a průchodem porodními cestami. Co se týče rodičky, je nižší riziko poranění zevních rodidel, prakticky vyloučeno poškození konečníku a análního svěrače. Silným argumentem je taky obava z porodních bolestí.
Jaká je realita?
Jedním z faktorů, podílejícím se na nárůstu počtu císařských řezů jsou sami lékaři . Není tajemstvím, že více než polovina stížností, žalob a soudních pří se týká oboru porodnictví a gynekologie , nejvyšší odškodné se vyplácí a nejvíce medializované jsou kauzy právě z porodnic. Je to snad tím, že v oboru pracují ti nejhorší lékaři? Nikoli. Moderní diagnostické a záznamové přístroje neumějí zajistit stoprocentně bezpečný porod, dokáží však zaznamenat signály, které šikovný znalec umí ex post označit jako varování, na jehož základě by zavčas provedený císařský řez mohl komplikaci předejít. Opatrný porodník tak raději ukončí porod operačně, třebaže ví, že podobné signály provázejí zhruba každý třetí fyziologický porod. Důsledkem těchto obav je například i nepoměrně vyšší počet císař řezů při porodech VIP a celebrit. Nezanedbatelnou roli hraje odsouvání těhotenství do vyššího věku ženy a rostoucí počet léčených neplodností metodami asistované reprodukce. Módní je i požadavek konkrétního porodníka u porodu. Ten je lépe zajistitelný u plánované operace než v případě spontánního porodu v nečekanou dobu.
Jak dál?
Odborná veřejnost je do jisté míry polarizovaná. Odpůrci císařských řezů na přání poukazují na vyšší rizika operací a stagnaci perinatologických ukazatelů při narůstajícím počtu řezů. Opírajíce se o tyto data požadují přísně dodržovat medicínské indikace k operačním porodům. Porodničtí liberálové naopak zdůrazňují skutečnost, že rodičky, odmítající spontánní porod často agravují své potíže tak důkladně, že si operaci v průběhu porodu vynutí. Ta je pak nepoměrně rizikovější než klidový plánovaný řez.
Sám se hlásím spíš k této druhé skupině. Připadne mi absurdní, že ženy si mohou nechat odřezat z těla různé tkáně, nechat vstříknout jedovaté toxiny, voperovat implantáty, a to zcela svobodně. Přitom málokterý takový výkon klientkám a jejich zdraví objektivně prospívá Současně si ženy nemohou zvolit způsob, jak přivést své dítě na svět. Upřímně jsem přesvědčen, že metodou volby je přirozený porod a zdravým rodičkám jej jednoznačně doporučuji. Obzvlášť, plánuje-li žena více dětí, měla by preferovat spontánní porod. Stejně tak je třeba si uvědomit, že břišní operace může měnit anatomické poměry v pánvi a komplikovat v budoucnosti gynekologické i chirurgické výkony. Pokud však dostatečně poučená rodička spontánní porod odmítá a požaduje operační, měla by, podle mého, mít možnost volby.
Literatura
Kolektiv autorů: Stoleté úsilí o zrození nového života
KÚNZ Brno, 1988
- Doležal: Technika porodnických operací
Grada Publishing 1998
Moderní gynekologie a porodnictví
Vol. 17 č. 1, březen 2008